Újezd (Oujezd), statek nebo území, země, kterou lze ujezdit, zorat, obdělat, také pozemek, který je možné objet. V Čechách existuje několik desítek Újezdů (osad), v Praze Újezd sv. Martina (Perštýn), u sv. Haštala a v Šárce.

           Újezd navazuje na Karmelitskou ulici za křižovatkou s Hellichovou ulicí a končí na Smíchově u náměstí Kinských. Původně i Karmelitská patřila k Újezdu, neboť celá tato komunikace pod Petřínem byla součástí prastaré dálkové cesty, která vedla z Malostranského náměstí a od jižní brány Pražského hradu přes Smíchov do jižních Čech anebo přes Košíře na západ do říše, do Německa. Území Újezdu mezi Vltavou a Petřínem bylo ve 12. století vymezeno na severu kostelem sv. Jana u vody, později sv. Jana Na prádle, viz Říční ulice, na jihu kostelem sv. Filipa a Jakuba, který stával na dnešním Arbesově náměstí a byl přenesen na skálu nad Zlíchov. Na území osady Újezd se vztahovalo právo johanitů, kláštera sv. Jiří na Hradě a pražské kapituly. Nejdříve celá osada patřila k Smíchovu, až vybudováním hradeb za Karla IV. v letech 1360 - 1362 bylo část osady připojeno k Malé Straně. Historický název Újezd je doložen už ve 13. století a jen na krátkou dobu v letech 1800 - 1870 říkalo se zde Újezdská ulice. Ve stejnou dobu byla jižní část ulice jmenována U brány Újezdské.

           Z uježděné cesty se zejména za Karla IV. stává živá ulice. Nejstarší Újezdská brána stála na nároží Karmelitské s Malostranským náměstím, později se posunula a tvořila součást přemyslovských hradeb, které vedly Tržištěm dolů do Prokopské ulice, za Karla IV. při dalším rozšiřování Malé Strany stála brána na hranicích se Smíchovem, dodnes na svahu Petřína je možné vidět zubatou Hladovou zeď, která k bráně vedla. Tato Újezdská brána (Kartouzská, Košířská nebo také Střelcovská) zde stála až do roku 1693, kdy byly kolem města budovány barokní hradby. V té době byly postavena nová brána s názvem Říšská a ta zde sloužila od roku 1862 do roku 1891, kdy musela uvolnit místo narůstající dopravě. V době výstavby barokní fortifikace byly na čelném místě nad Újezdem postaveny v roce 1712 kasárny, které nejspíše vešly do dějin tím, že se v nich 9. července 1834 narodil velký český spisovatel Jan Neruda. Kasárny stály proti Vítězné ulici a dominantní místo petřínského svahu spíše hyzdily. K jejich zbourání došlo až v roce 1932. Už kolem roku 1900 existoval návrh, aby na místě kasáren byla postavena monumentální a architektonicky cenná stavba, která by byla důstojným zakončením mostu Legií a Vítězné třídy. Naštěstí se návrh neuskutečnil. Významnou stavbou v ulici je Tyršův dům (čp. 450/40). Ve středověku byl v tomto místě hospodářský dvůr nazývaný Luben, na počátku 13. století stál tady klášter sv. Anny, v němž působily dominikánky, které odtud v roce 1313 přešly na Staré Město. Klášterní tradici zde ještě obnovila Eliška Přemyslovna v roce 1330, ale pak se tu objevují stavby výrazně světské. O lokalitu se střídala řada bohatých šlechticů, až po spekulanta a zbohatlíka třicetileté války Pavla Michnu z Vacínova (Michnovský palác), jenž získal majetek v roce 1625. V roce 1767 byla z budov vytvořena zbrojnice.

          Po první světové válce získala palác Československá obec sokolská a vytvořila si tady své centrální sídlo. I po 2. světové válce zde zůstali sportovci, v roce 1951 usídlil se zde Institut tělesné výchovy a sportu, bylo vybudováno i Muzeum tělesné výchovy a sportu (1953). Po roce 1989 byl majetek opět vrácen Sokolské obci. Na Újezdu, poblíž bývalých a zbořených Újezdských kasáren narodil se v dnes již neexistujícím domě Karel Hynek Mácha, v ulici vlastnil dům známý architekt Antonín Balšánek a na rohu s Vítěznou ulicí bydlel Joachim Barrande (1799 - 1883). Domem čp. 427 je možné z újezdu vstoupit do rozsáhlého dvora, jenž je tvořen domovními bloky okolních ulic. Uprostřed tohoto dvora stával ateliér magického fotografa Josefa Sudka (1896 - 1975), jenž řadu svých fotografických studií věnoval historii Prahy. I když už po ateliéru slavného fotografa dnes nezůstalo nic, kromě několika skleněných vitrín na zdi dvora, přesto návštěvníci Prahy znovu a znovu přicházejí. Zvláště cizinci.